Je poměrně běžné vidět, že se technické týmy nebo pracovníci nákupu přímo nahrazujíSSLsCSLnebo naopak k úpravě nákladů na suroviny. Na papíře vypadají stearoyl-2-laktylát sodný (E481) a stearoyl-2-laktylát vápenatý (E482) téměř stejně; spadají do stejné chemické skupiny a nesou úzce související E-kódy pro pekařské aplikace. Často se však přehlíží, jak obsah minerálních látek v procesní vodě mění jejich praktickou výkonnost na výrobních linkách.
Mnoho pilotních laboratorních testů přináší přijatelné výsledky, ale problémy se objevují, jakmile se výroba rozšíří. V rostlinách používajících tvrdou vodu bohatou na vápenaté ionty má CSL tendenci k nadměrnému posilování lepku, což omezuje kapacitu zadržování plynu a dává menší bochníky. Naproti tomu SSL se snaží vytvořit dostatečnou tuhost těsta, když běží s měkkou vodou s nízkým obsahem minerálních látek. Tyto reálné proměnné jsou zřídka zachyceny v popisech základních datových listů.
Pouhé odpovídající dávkování přísady tyto mezery nevyrovná. I malé posuny pH těsta zesilují funkční rozdíly mezi těmito dvěma emulgátory. Pro komerční pekárny přináší slepá křížová substituce hmatatelná rizika: nekonzistentní výška bochníku, nerovnoměrné zrno strouhanky a nestabilní fermentační výkon. Jakýkoli přechod mezi E481 a E482 vyžaduje praktické zkoušky v závodě spíše než úpravu složení pouze na papíře.

